Návrat domů I.

30. 05. 2011 | † 18. 09. 2011 | kód autora: xAi

Fen má novou lásku a to jest pairing Rusko/Aljaška. Jo, jasně, je to zase OC, ale je k sežrání. Seznamte se, Aleksandr Jones Braginsky už se blíží.

Nad bílou plání svištěl ostrý vítr a k zemi padal sníh, který zahlazoval veškeré stopy, které se táhly za vysokým mužem v dlouhém, béžovém kabátě. Nezdálo se ovšem, že by mu teplota hluboce pod nulou nějak zvlášť vadila. Po chvíli mladík zaslechl hlas. Spokojeně se usmál a sehnul se. Kousek od něj seděl v závěji schovaný blonďatý chlapec a pobrukoval si jakousi písničku."Privet." zadíval se na něj. "Dobrý den...Co tu děláte, pane? Tady přece nikdo nechodí." Podíval se zvědavě chlapec na mladíka.  Ten se jen usmál. "Pojď se mnou, da?" Chlapec neodporoval, chytil se muže za ruku a nechal se odvést.
"Ksjuška, pojď sem." Zavolal Ivan na mladíka s trucovitým výrazem. "Co je?" podíval se na něj kluk a přiloudal se k němu. "Podívej se na tohle, da?" ukázal mu Ivan s rezignovaným výrazem. "Kdyby se náhodou u tebe potulovali tyhlety individua, tak je ignoruj, nebo jim pohroz trubkou, když to jinak nepůjde." Ukázal mu na obrazy dlouhovlasého blondýna, mladého blondýna s bezelstným výrazem, snědého usměvavého mladíka a blondýna s hrozným obočím. "Dobře..." otočil oči v sloup a otočil se k odchodu. "A buď tak laskav a sežeň vodku, da?" zavolal na něj, než se dostatečně vzdálil. "Dyť jo." Neobtěžoval se ani otočit.
"Musíme si promluvit." "Ne. Já už to vím." Podmračený mladík se odmítal otočit k Ivanovi, který se zatvářil rezignovaně. "A co mám podle tebe dělat, Ksjuška?" "Neříkej mi tak! Jsem Aleksandr." Vyštěkl chlapec a kopl do sněhu, načež se kolem něj rozvířila bílá mračna. "Odpověz mi." Přešel mladíkům výpad Ivan. "Já nejsem tvůj majetek. Ty mě prostě nemůžeš prodat!" vybouchl chlapec a otočil se na Ivana. Kolem něj se mimoděk zvedala temná aura, kterou se proslavil jeho bratr. "Nic jiného se nedá dělat, bohužel. Jones už se na tebe těší." Odfrkl si Ivan při pomyšlení na Ameriku. "Ale já nechci za Alfrédem! Já chci zůstat tady!" rozčiloval se blonďák. "Pochop, že to nejde. Buď tě teď prodám a můj lid neumře hlady, nebo začne další válka a na to já už prostě nemám. Pochop to, Aleksandře." Otočil se k němu zády muž a odešel. Mladík se nevěřícně podíval na místo, kde ještě před chvílí stál a pak se rozbrečel.
"No ták, Alexi, nech toho." Snažil se Alfréd rozveselit zasmušilého blonďáka, který s ním kráčel. "Neříkej mi tak. Jsem Aleksandr." Opáčil blondýn. "Už nejsi." Zatvářil se triumfálně obrýlený muž. "Nechal jsem tě přejmenovat. Teď se jmenuješ Alexandr Jones, OK?" Náhle se zvedl silný vítr a blondýn jakoby povyrost...

.... "Cože jsi to řekl?" zašeptal výhružně. V tu chvíli vypadal téměř jako jeho bratr. Amerika poznal, že přestřelil." D-dobře, jen se uklidni. Tak budeš Aleksandr Jones, ano?" snažil se ho uklidnit. "Braginsky. Aleksandr Jones Braginsky." Řekl prostě blondýn a Alfréd se mu neodvážil odporovat.

"Děcka!" houkl Alfréd na houf svých potomků, kteří se spolu prali v předsíni. "Klid!" zavelel a děti se otráveně soustředili na svého otce. "Tákže, přivedl jsem vám nového bráchu!" oznámil slavnostně Amerika a přísně se podíval an houf dětí. "Jmenuje se Aleksandr, jinak taky Aljaška a nebudete ho nijak pošťuchovat ani nic takového, jasné?" mávl rukou a pak se odebral do kuchyně. Novopečený člen rodiny se pohrdavě podíval na děti, které se před ním vyděšeně krčily a které výrazně převyšoval svou výškou. "Chcípni, Jonesi."
Postupem času se Aleksandr měnil v doslovnou kopii svého bratra. Všechny kolem sebe začínal převyšovat svou výškou, jeho původně světle medové vlasy se zbarvily takřka do šeda a fialové oči nabrali na výraznosti. Všude ho doprovázela temná aura, kterou děsil všechny kolem sebe. A když se pak zjistilo, že kontroluje obrovské zásoby ropy, temná aura začala věštit i to, že se bude zdražovat, nebo hůř – že odřízne Ameriku od ropy. A tak se Aljaška pod pohrůžkou toho, že jestli ho nepustí, zastaví Americe dodávky ropy, mohl odstěhovat do vlastního domu. Jediný, s kým jakžtakž vycházel, byla Washington, věčně zasmušilá dívka, která milovala déšť a Kanada, jeho soused a přehlížený Alfrédův bratr. Ti tři spolu často sedávali a nemluvili. Rozuměli jsi i beze slov.
"Mám toho právě tak dost." Prohlásil zlověstně Aleksandr a zadíval se na Island. "N-no počkej, snad to není tak hrozný." Začínal se klepat malý národ. "Ano? A co pak dělala tvá velrybářská loď u mého pobřeží?" "Byla na výletě?" navrhl vyděšený národ a byl vzápětí usmrcen pohledem Aljašky. "Jestli se to ještě někdy bude opakovat, tak si doufám dovedeš představit, co tě čeká..."  Výhružně se na něj podíval mladík a poté odkráčel ke svým dvěma přátelům. "Alfréde, měl bys ho víc hlídat. Stává se z něho druhý Ivan." Oznámil Francis se zdviženým obočím Americe a uchechtl se. Vysoký blondýn v kabátě zatím mladíka sledoval zamyšleným pohledem a poté se přiblížil k Americe. "Jonesi, potřeboval bych s tebou něco probrat."
Ten den opět hustě sněžilo a Aleksandr seděl uvnitř své chatky u krbu. Prázdným pohledem se díval do plamenů a snažil se nemyslet na něj. Na toho, který mu tolik ublížil. Ze vzpomínaná ho vytrhlo zaklepání na dveře. Sice se trochu podivil, kdo to může být, ale pak pokrčil rameny a otevřel dveře. Za nimi stál ten, kterého tam čekal nejméně. "Ahoj, Ksjuško." Usmál se na něj Ivan. "Pojď, půjdeme zpátky domů, da?."

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.